Tento článek věnuji všem majitelům městských nemovitostí, kteří sdílejí bolestnou holubí zkušenost.
Pro někoho jsou holubi pouze ti otravní ptáci, kteří se poflakují po parku, kálejí na fasády a přehrabují se v odpadcích. To je bohužel jen ta pověstná špička ledovce, pod kterou se skrývá daleko rozsáhlejší problém související s masivním přemnožením holubí populace ve městech.
Městské holubí populace se vyvinuly z holubů skalních (Columba livia), kteří pocházejí jižní Evropy, severní Afriky a Blízkého východu a paradoxně jsou jedněmi z mála přirozených nepřátel městských holubů. Šlechtěním vznikly všechny domácí druhy, které dříve běžně, dnes už vzácněji, vídáme na venkově. Holubi časem začali masově obývat města, kde mají prakticky ideální podmínky k obživě a reprodukci. To má pochopitelně stinnou stránku – dochází k jejich přemnožení, které má pro naše zdraví, obydlí i městskou faunu velmi nepříznivé důsledky.
Městské holuby lze redukovat, ale rozhodně není možné je vyhubit. Pokud dojde k eliminaci určitého hejna, volná kapacita je velmi rychle zaplněna holuby z blízkého okolí. Seberozsáhlejší protiholubí opatření tedy nikdy nebudou stoprocentně účinná. Pokud se vám podaří udržet holubí hejno od své nemovitosti v uctivé vzdálenosti, znamená to pouze to, že někdo jiný není tak důsledný jako vy a holubi tyjou právě z této nedůslednosti.
Alfou a omegou holubího problému je strava. Spásání zasetého obilí a dalších semen z polí v okolí měst působí totiž obrovské škody v zemědělství. To se týká i budov – holubi se živí rovněž vápnem a rozrušují tak maltu omítek a pojivo střešních krytin. Jejich drápy a zobáky silně poškozují především pískovec a opuku, nicméně zdaleka nejničivější je pro domy holubí trus, který je nesmírně agresivní.
Paradoxně díky dešti, se kterým trus reaguje silně kysele a takto naředěný v krátkém časovém horizontu rozrušuje zdivo, nátěry, krovy, a tak je činí bezbrannými před dalšími erozními činiteli. Viděli jste někdy světlík se silnou vrstvou holubího trusu? Zadržuje tolik vlhkosti, že dokáže při dlouhodobém působení bez problémů narušit pevnost trámových konstrukcí.
A tím to nekončí. Holubi se také vyprazdňují, hnízdí a umírají, což má dopad na lidské zdraví. Vše výše zmíněné je zdrojem mnoha alergenů a patogenů způsobujících infekční nemoci. Mezi ty patří i tak závažná onemocnění jako je toxoplazmóza, ptačí tuberkulóza, salmonelóza, chlamydie a klíšťová encefalitida. Holubí hnízda jsou živnou půdou pro celou řadu člověku nebezpečných roztočů (typicky klíšťák holubí, Argas reflexus), kteří lidem způsobují alergie už v útlém věku.
Je tedy jasné, že mít v domě holuby je průšvih v mnoha ohledech a jejich přítomnost je pro vás jako majitele nájemních nemovitostí velkým mínusem. Počítejte s tím, že nájemníci nehledají holubí dům a jednejte.
Co tedy můžete dělat, abyste se holubů zbavili nebo jim aspoň významně ztížili životní podmínky ve svém domě? Dobrá zpráva je, že protiholubích opatření je celá řada.
- ostnaté kartáče na římsách: zabrání holubům v hřadování
- sítě na půdě: zabrání holubům v přístupu k hnízdům
- makety dravců: ideálně pohyblivé makety dravců holuby odrazují v přistání (bohužel jen dokud si nezvyknou)
- plašičky: ultrazvukový akustický signál je holubům (ale i dalším ptákům) tak nepříjemný, že se k němu nechtějí přibližovat, navíc funguje dlouhodobě
- likvidace hnízd: tam, kde selhávají preventivní opatření, přichází na řadu mechanická likvidace hnízd a odchyt hřadujících holubů na půdách. Holubi dokážou sice hnízdit i v otevřených prostorách, ale populační přírůstky jsou ve srovnání s hnízděním v krytých prostorách významně nižší. Tato metoda je účinná, ale i kontroverzní, protože se nevyhnutelně musí hubit mláďata. Uhynulá holubí těla, trus, vejce, peří a další “pozůstatky” jsou klasifikovány jako nebezpečný odpad, proto v každém případě svěřte likvidaci do rukou deratizátorovi, který se postará o to, aby tento odpad skončil na příslušné skládce. Nepodceňte také následnou důkladnou a opakovanou dezinfekci postižených míst, abyste zabránili množení roztočů a dalších nebezpečných organismů.
S ochranou tedy vždy začínejte od půdních prostor budovy. Nechte prověřit a případně opravit střechu, pokud jsou v ní místa, kudy by se holubi mohli dostat dovnitř. Holubovi stačí opravdu malá skulina, aby prolezl, proto si dávejte velký pozor na uvolněné tašky. Světlíky a vikýře buď nechte zasklít, nebo je zabezpečte sítěmi či drátěnými pletivy. Nalepte na římsy a členité fasády bodce, které sice nevypadají dvakrát esteticky, ale svoji práci udělají.
Pamatujte
Nikdy nelikvidujte holubí ostatky, hnízda a trus na vlastní pěst. Obsažený prach v sobě má vysoké množství patogenů, proti kterým je třeba se chránit speciálními respirátory a další tělesnou ochranou kvůli riziku vzniku ekzému apod. Odborní deratizační pracovníci jsou k tomu vybaveni a naví
